Už zas piju

20. srpna 2017 v 2:35 | Autor je alkoholik |  Básně

Hlava skloněná,
duše stažená,
Tupá bolest v hlavě.

Už zas piju.
upínám se,
k poslednímu roku.

Bude,
dál nic nevidím,
nic než prázdnotu.

Vše na co sáhnu,
nejde tak dobře,
jako mizí láhev.

Tekoucí klid,
hřející štěstí,
láska odzátkovaná.

Jako řeka plynou mi myšlenky,
od skleničky k další,
stále doma sám.

Slyším smyčec v dálce hrát,
requiem za všechny přátele,
přidává se klavír,
za vše, co jsem řekl špatně,
trubka,
za nesplněné sliby,
kytara,
s tóny nenaplněných přání,
bubny,
za všechny, co jsem ranil.

Opuštěný zvuk poloprázdné láhve,
její neslyšitelný zpěv hrdinství,
krásy a smíření.

Zpívám a ní tu píseň,
o světě co není,
o lásce co není.

O špatných rozhodnutích,
O ztracených dnech,
o odpuštění.


Odpusťte mi prosím,
já nechal se zlákat zpěvem sirén,
jejichž hlas jediný,
ke mně se donesl.

Teď zde v údolí temném,
zpívám si pro sebe chorál,
modlím se k bohu v nějž nevěřím.

Že jsem,
světu nepřitížil,
snad i něco dobrého učinil.


Rozhřešení hledám v hlavě,
hrdle,
dalším loku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama