Srpen 2017

Už zas piju

20. srpna 2017 v 2:35 | Autor je alkoholik |  Básně

Hlava skloněná,
duše stažená,
Tupá bolest v hlavě.

Už zas piju.
upínám se,
k poslednímu roku.

Bude,
dál nic nevidím,
nic než prázdnotu.

Vše na co sáhnu,
nejde tak dobře,
jako mizí láhev.

Tekoucí klid,
hřející štěstí,
láska odzátkovaná.

Jako řeka plynou mi myšlenky,
od skleničky k další,
stále doma sám.

Slyším smyčec v dálce hrát,
requiem za všechny přátele,
přidává se klavír,
za vše, co jsem řekl špatně,
trubka,
za nesplněné sliby,
kytara,
s tóny nenaplněných přání,
bubny,
za všechny, co jsem ranil.

Opuštěný zvuk poloprázdné láhve,
její neslyšitelný zpěv hrdinství,
krásy a smíření.

Zpívám a ní tu píseň,
o světě co není,
o lásce co není.

O špatných rozhodnutích,
O ztracených dnech,
o odpuštění.


Odpusťte mi prosím,
já nechal se zlákat zpěvem sirén,
jejichž hlas jediný,
ke mně se donesl.

Teď zde v údolí temném,
zpívám si pro sebe chorál,
modlím se k bohu v nějž nevěřím.

Že jsem,
světu nepřitížil,
snad i něco dobrého učinil.


Rozhřešení hledám v hlavě,
hrdle,
dalším loku.

Žij

13. srpna 2017 v 3:40 | Autor je Magor |  Básně
Buď štastný,
Za život který máš,
Nezoufej nad neprožitým,
Jdi vpřed,
To zvládneš,
Třeba jednoho dne,
Zas prožiješ to co dřív,
Vrátí se pohledy zvlčilé,
Svět zastaví se na místě,
Jeden úsměv,
Žár v očích,
Propadneš peklu,
Se vší péčí,
Nepřežij sám sebe,
Miluj a říkej to.




Peklo

10. srpna 2017 v 15:08 | Autor je Magor |  Básně
Peklo,
Rozlévá se tvým srdcem,
Drásá se na tvou duši,
Vojska v poli mlhavém,
Polní roh v dáli zní,
Slunce vychází,
Meče protínají vzpomínky,
Nohy tuhnou v kroku posledním,
Řev bolesti ozvěnou,
Zkáza bez kapky krve,
Bílá vlajka,
Vytržena z rukou,
Ke slunci ve větru stoupá,
Osud na vše shůry pohlíží,
Neříká nic,
Jen hledí někam za tebe,
Odlesk zlámaného kopí,
Duše tvá černá,
Z ran tvých rozlévá se zloba, stesk a samota,
Opuštěn ve chvíli poslední,
Zrak do hlíny obracíš,
V prachu rozevřená náruč,

Zapomnění.

Ještě ne

10. srpna 2017 v 15:06 | Autor se snaží co může |  NeBásně
Teď bych pil, pro vymazání hlavy, zapomnění, ztracení se, zničení se.

Namísto toho, zatínám pěsti, zatínám zuby, nadávám všem a sobě obzvlášť.

V křeči bytosti a duše, jen ten malý krok, otevřít domovní dveře, přestat
přemýšlet, autopilot mne povede.

Jak robota, životními povinnostmi, pracovními úkoly, mezilidskou komunikací.

Obléct, jíst, mluvit, pracovat, usmívat se, mluvit, jíst, pracovat, domů,
vypnout, přežít. Opakovat.

Dny, které mají význam jen v tom, že uplynou. Dny, na které chceš zapomenout. Dny,
kdy duši nahradila surová vůle nevzdat to.


Ještě ne.