Samota

11. února 2017 v 1:56 | Autor je ... |  Básně
Samota prázdného bytu,
duše co nemá cestu k jiným,
utopená v alkoholu a jiných nesnázích,
hlasitou hudbou záplatovaná.


Zas domů jdeš,
zas sám,
zas mluvils,
zas prohráls.

Ze samoty stavíš si štít, meč i hrad.
Samota je tvým stádem i tvým vojskem.

Sám vládneš tomuhle imaginárnímu světu,
ve kterém nejsi sám.
Nejsi sám, jen se svou samoutou ko plníš.


A tak si s ní piju.
S ní si povídám.
V ní žiju.
S ní spím.
Ráno se vedle ní se probouzím,
vidím ji v zrcadle,
i odrazu v okně.

To ona mne mlčky doprovází do práce,
upřímně naslouchá,
je se mnou vždy,
ve slunci i nesnázích.

Za samotu svou,
provdávám se,
svazek definitivní, nerozlučitelný,
beze hostí či svědků,

osamocený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anonymni anonymni | 11. února 2017 v 12:54 | Reagovat

"Je jedna samota, z které mi nikdo nepomůže. Nejsem v ní, ale ona je ve mně." (Pavel Juráček, Deníky)

2 Kristýna Mendlová Kristýna Mendlová | Web | 13. února 2017 v 17:16 | Reagovat

Samota je přátelská mrcha. Pěkně napsané :-)

3 Siginitou Siginitou | Web | 18. února 2017 v 18:14 | Reagovat

Jo samota je zákeřná ale velmi přátelská :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama