Duben 2016

Demonstrace

25. dubna 2016 v 17:04 | Autor má práci |  NeBásně
Demonstrace.

Nic nezmění.
Nemohou a nesmějí.
Jen vyjdou ven a nesměle říkají, že tam jsou.
Neuslyší je.
Nikdo.
Nemá.
Nemají být slyšet.
Nesmějí.
Ať si jdou jinam.
Třeba pracovat.
Hlavně pracovat.
Ať je na důchody.
Flákači a budižkničemové!
Taky takový byli.
Zakázali jim být slyšet.
Zakázali jim chodit ven.
Zakázali jim být vidět.
Zakázali jim zpívat.
Zakázali jim demonstrovat.
Zakázali jim býti lidmi.
Někteří bojovali.
Jiní přestali.
Stali se těmi kým být mohli.
Lidmi v mezích možností.
Lidmi v mezích volnosti mysli.
Odnaučili se svobodě.
Svoboda překáží práci.
Názory překáží práci.
Co překáží práci, překáží budoucnosti.
A oni chtěli a chtějí jen přežít.
Mít taky budoucnost.
Jen jim ji zakázali.
Tak na ni raději zapomněli.
Aby měli tu práci.

A my teď máme práci.
Jít ven.
Mlčet a stát.
Ve skupinkách i jednotlivě.
I když se nám nechce.
I když nemáme kvůli tomu čas na práci.
I když si nejsme jisti vlastními názory.
I když asi nebudeme mít důchody.
Ale máme ideály.
Snad.
Nevíme.
Doufáme.
Že se to nějak udělá.
Zařídí.
Aby jsme se měli líp.
Nikdo neví jak.
Aby byla práce.
A ne jen fronta na pracák.
Možná měli ti před námi pravdu.
Hleď si práce dokud je.
Nelez na náměstí, je tam zima.
V práci je teplo.
Stejně nic nezměníš.
V práci je aspoň práce.
Práce je smysl.
Ideály nejsou smysl.
Ideály nedávají smysl.

Budeme stát na náměstích, za něco o čem si moc nejsme jisti, v protestu proti těm co neznáme, a proto je nemáme rádi, budeme odmítat ty co nechápeme a nechceme pochopit, budeme se navzájem podporovat že činíme správně, že nevytloukáme klín klínem, budeme jednotní jednotlivci, neucelený dav s uceleným názorem, že mělo by být líp, tak ať to někdo zařídí.

Ale budeme tam stát.
Protože můžeme.
Protože chceme.
V tichém pokřiku.
Vyslat modlitbu.
Ať ti po nás.
Už nikde stát nemusí.
Ať už nikdy to není potřeba.

Zvláštní pocit

13. dubna 2016 v 13:34 | Autor je zvláštní |  Básně
Jak zvláštní je to pocit,
Zase někam patřit,
Zase dělat dobře věci,
Lídé co mne chválí,
A jsou rádi že jsem mezi nimi,
Jak zvláštní, být cizí, mezi nimi.

Hudba

13. dubna 2016 v 13:33 | Autor je posluchač |  Básně
Je tak krásné být závislý,
Na tónech a melodiích,
Nemusím si kupovat drogy,
Skrze uši,
Plyne mi víc klidu i štěstí.

Lidé kolem

13. dubna 2016 v 13:31 | Autor je pozorovatel |  NeBásně
Mnohem víc se poslední dobou koukám kolem sebe, na lidí, a vidím ty co všichni ostatní přehlíží, nebo jim jen překáží ve spěchu do ztracena. Vidím ty, co se sklopenou hlavou, za vypětí těch sil co jim zbývají, jdou zas o místo dál a vypadají, že už se těší na ten samotný konec. Vidím záblesky šlechetnosti a péče mezi dvěma lidmi, kteří by se už bez toho druhého na nohou neudrželi, a možná ani ven nevyšli. Vidím ty, co jsou z toho všeho shonu, moderního, svítivého světa zmatení, smutní a ztraceni.

Paní, shrbenou, co od země oči nezvedne. Starší pár, držíc se v rámě, prodírající se davem spěchajících lidí. Pána co už ani na ty mince nevidí. Paní která zvedá telefon na třikrát, jenže pak se metro rozjede a ona je smutná protože vnučka asi znova nezavolá. Nemá čas. Někam asi spěchá.

Na další stanici už má jen obsaženo.