Leden 2016

Férovka o sny

20. ledna 2016 v 2:03 | Autor je Magor |  Básně
Jestli mne nezabijí vlastní sny,
Nezabije už mne nic,
Umřít na pomáhání druhým,
Zemřít žitím,
Spánkové delirium,
Vyčerpání,
Na zádech táhnu pyramidu,
Před sebou tlačím celý svět,
Dává-li to smysl,
Snažím se,

Pocit že dělám co mohu, co umím, co chci, co snad dovedu, co má význam,
Smysl,
Nacházím se v tom nejhorším,
Ještě něco ve mně zbývá,
Ještě něco zvládnu,
Snad to neposeru,

Umřeš až tohle skončí,
Dřív ne,
Teď mně život baví,

Souboj na férovku,
Reality a snů,
Jako sázkař,
Co vsadil a doufá,
Že tu splátku zvládne splatit,
S úroky nebo bez zubů,
Tenhle souboj,
Můžeš u něj být tak jednou za život,
Žádný záznam ani opakování,
Přímo před tvýma očima,
Pěstma,
Na tvém křesle,
I ve tvé posteli.

Prohráváš, moc,
Lidi, peníze, přátele,
Kusy své duše,
Vyhráváš,
Co ti nepatří,
Půjčuješ si na realitu,
Doufáš ve vabank,
Až zápas skončí,
Až budeš ležet v krvi a potu na zemi,
Až budeš zvedat vítěznou pravici,
Až zase ráno vyjdeš ze dveří,
Ten drobný, bolestivý, úsměv,
Pro sny se i umírá.

Nádobí ve tři

4. ledna 2016 v 2:56 | Autor je ve vlastním snu |  Básně
Je mi spatně,
mé srdce,
už ani básně nepíše,
jen pozoruje trávu růst,
na svítící obrazovce, v prázdné místnosti,
ve tmě,
a samotě.
Odcizuju se od lidí co mám rád,
hledám lepší světy,
ve vlastních snech,
které se nikdy nestanou,
jako kdybych věděl,
jak se má stát ten svět,
kde prý žiju.
Tohle je míň báseň než ty ostatní,
psána ve tři,
kdy jsem si zase připustil existenci světa,
a lidí co mne mají rádi,
možná už ne,
možná jen míň,
možná zkusím,
pro začátek,
třeba jen umýt nádobí.