Červen 2015

Únava

26. června 2015 v 19:00 | Autor spí |  Básně
Koukám na bílou obrazovku,
kolébám se na vlnách ticha,
objímám se se samotou,
hryžu do prázdného vzduchu.
sedím za svým stolem,
ležím ve své posteli,
v bytě z kůlny na dříví,
a výhledem do šedi.
nemám energie nazbyt,
vlastně vůbec na nic,
všechnu už jsem rozdal,
půjčil nebo spálil.
není důvod něco dělat,
všechno jen zkáza,
nic jsem si nikdy nenaučil,
tak proč teď začít.
V tichém klidném bytě,
nic se nemůže stát,
i infarkt by tu v depresi usnul,
tak nač se hnát.
Lenost vám prospěje,
nikoho nenakrmí,
postel vám nezahřeje,
ani prádlo nepověsí.
Tak vstávej,něco dělej!
Ne! Do postele si nelehej,
ano bude další den,
no tak dobře,
jdu spát.

Kmit

25. června 2015 v 12:19 | Autor má hlad |  Básně
Všichni něco dělají,
Kmitají,
Jen já žeru,
Zevnitř se sžírám,
Kousek po kousku,
Bez síly,
Krájím si duši na kusy,
K večeři,
Bez příloh,
Se samotným zákuskem,
Samotou.

Osamělý závodník bez tratě

24. června 2015 v 12:08 | Autor neběhá |  Básně
Běžím závod,
Sám proti sobě,
Maratónská délka,
Nevyhraji ani neprohraju,
Cíl si posouvám.
Chtěl bych na trať spoluběžce,
Dát závodu smysl,
Aspoň obsluhu občerstvovacích stanic,
Teplou večeři,
A teplo v posteli.
Závod bez lásky,
Jak bez možnosti se napít,
Bez medailí i povzbuzení,
Osamělý závod,
nejde vyhrát,
Jen dokončit.

Kouřovou stopu domů

17. června 2015 v 17:00 | Autor je ztracen |  Básně
Utrácím za věci které neprotřebuju,
V domnění že mi dají cíl,
Dělám a řeším věci,
V domnění že tím zaujmu ostatní.
Nevím kdo jsem,
Nevím co chci,
Ahoj já jsem já.
A tak zkouším žít,
Lítám ode zdi ke zdi,
Píšu špatné básně,
Hlásím se na divné školy,
Zkouším a pokouším,
Čekám na znamení,
Že jsem se našel,
Aspoň střípek nebo stopu,
Kouřovou klidně,
Ke mně domů,
Tam kam patřím.

Políčko v duši

16. června 2015 v 22:53 | Autor je zahrádka |  Básně
Na políčku uvnitř své duše,
Rozsévám smutek a odtažitost od lidí,
Zalévám však pravidelně,
Vlastně skoro pořád,
Rostou dobře a silně,
Nejlepší z plevelů v tobě,
Nepustí dalšího ke slunci,
Udusíš se v temnotě a bahnu,
Rozloží tě na prach,
A prachem zůstaneš.
A sám.

Pravda, kterou jsem nechtěl znát

16. června 2015 v 0:57 | Autor ještě žije |  Básně
Tak hluboce zakořeněna nedůvěra,
K lidem všeho druhu,
Na tu se tak snadno nezapomíná,
Neodpouští ani nepromíjí.
Vždy když se ji snažíš prolomit,
Rovnou do zdi narazíš,
Postavil sis kolem sebe zeď,
Zjistils že je to tvé vězení.
Nevěříš lidem,
Nevíš jak k ním přistupovat,
A pak zas věříš až moc,
Těm nesprávným,
Co použijí to proti tobě.
Že děláte si že mne srandu,
Že si mne všichni dobírají,
Tvářím se že je to hrách na stěnu,
Pamatuju si vsecho,
Kopu ještě větší příkopy,
Po každé narážce,
Ten další kdo by ke mne chtěl dojít,
Bude to mít o to těžší.
Sam jsem
Z vlastní i vaší volby,
Neříkám vám nic,
Nikdy to nic dobrého nepřineslo,
Ziju uzavřen do sebe,
Nedali jste mi jinou možnost,
Utíkám od vás,
Utíkám od lidí,
Po vlastních zklamáních.
Nikomu z vás se nedá věřit,
Vše zneužijete jen pro pobavení ostatních,
Pak s úsměvem na rtech žádáte odpuštění,
Mávnu nad tím rukou,
A stejným pohybem vyříznu další kus sebe.
Divte se,
Že nikam nechci chodit,
Když dostává se mi jen úšklebku,
Odmítám věřit vám,
I těm co mne máte rádi,
Neustále si hlídám a odhadují,
Vaše postranní úmysly,
To co vám říkám, co říkáte vy,
I za mými zády,
Nechci pak mezi lidí,
Opuštěné zklamání v mích očích,
Ve vašich možná někdo kdo vám to nevrátí,
Kdo vypadá že se nebrání,
Jen já se bráním kudlou ve své duši,
Ve své víře v lidí,
Ve své schopnosti žít.
Zabíjíte mne všichni spolu,
Nutnosti zkoušet to zas a znovu,
S čím dál větší nedůvěrou,
Ve vás,
V sebe,
V nás,
V osud,
V dobro,
V duši,
V... Smysl proč vlastně žít.
Čím dál méně lidem důvěřují,
Škrtám si vás postupně,
Zbývá méně než bych na jedné ruce spočítal,
Co se stane,
Až dojdete?
Nemilují protože se bojím,
O sebe a své city,
Tolikrát jsem to zkusil a vždy jsem odcházel jen slabší,
Nevěřím vám už ani s přátelstvím natož láskou,
Zaprodávám svou duši temnotě,
V ní do mne aspoň nikdo netepe,
Nesnaží se pobavit a rýpat,
Bože jak já bych miloval
Až bych brekem na strom vešel.

Schránka bez života

15. června 2015 v 23:06 | Autor je Autor |  Básně
Cos čekal od lidí?
Že je budeš zajímat,
Že tě snad pochopí,
Že tě budou milovat?
Budiž ti to poučením,
Odplatou,
I darem,
Nečekej nic,
Nic nedostaneš,
Nedoufej,
Nezklameš se,
Svět se točí i bez tebe,
Jsou tu jiní, zajímavější,
Kteří si pozornost zaslouží,
Ty ne,
Běž radši domů,
Nedělej ze sebe vola,
Idiota pro smích druhých,
Rudě vymalovaný terč posměchu,
Zklamání sám sebe.
Jednoho dne,
Přestaneš čekat i sám sebe,
Přestaneš se zajímat,
Přestaneš se strachovat,
Přestaneš snít,
Doufat,
Začneš hnít,
Od středu své duše,
Bude z tebe jen obálka z hroší kůže,
Bez obsahu i bez života,
Konečné přestaneš mít smysl,
I sám,
Pro sebe.


Játra zpívat

15. června 2015 v 22:40 | Autor nepije (teď) |  Básně
Sluším vaše játra zpívat,
Od vedlejšího stolu,
Objednávat zkázu,
Tuzemák dvakrát,
Pivo ještě jednou,
Opilecké štěstí,
Mě nedostanou.

Kradu

15. června 2015 v 22:36 | Autor je alkohol |  Básně
Kradu lidem hlavu
Kradu lidem srdce
Kradu lidem duši,
Přes hrdlo mé láhve.