Náboji z hudby, do deprese střílím

26. dubna 2015 v 12:00 | Autor je ztraceně nalezený |  Básně
Vystřílet si hudbou z hlavy dnešní den,
Chodit městem v slzách sám,
Vstříc slunci zapadajícím za hradem,
Kam a dojdu? Domů, snad.

Nikdy jsem nebyl nejsilnější z nás,
A teď už ani mlád,
Začínám hořknout jak stárnu.
Jdu stále po stejných cestách.

Koukám po jiných šťastnějších,
Navenek se tak zdají,
Zdali nemůžu být jako oni,
Dojít snad už někam.

Píšu cestopisy odnikud nikam,
Všude byl, všechno znám,
Odnikud tam,
O cestách sním.

Doufaje v příběhy zapomínám žít,
Nechci hotel ani byt,
Hledám duši svoji,
V sobě i u nich.

Ve snách, životech a ženách,
Mužích, knihách a hrách,
Cizích světech za obrazovkou,
I patnících cestou.

Jediné co mne s ní spojuje,
Text a sen,
Příběhy za ranního slunce,
Touha žít a dokázat.

Poznávat lidi a ptát se na jejich problémy,
Prožívat životy, učit a pomáhat,
Netrávit večery sám prací,
Práci na kterou si nikdo nevzpomene.

Neztrácet roky labyrintem,
Neztrácet dny pouhým sněním,
Neztrácet hodiny čekáním,
Přiznat si že lepší.

Už to bylo a bude,
Že všechny cesty života vedou vpřed,
I když stojíš na místě v bahně svojí duše,
Pořád bude líp dnes, než včera.

Možná ujela mi někde tramvaj,
Nebo jsem si stoupnul na opačný směr,
Na zastávce střídavě plno a prázdno,
Nasednu až přijde můj čas.

Dnes,
Možná dnes to ještě nebude,
Zítra ani pozítří,
Až tramvaje jezdit přestanou,
Třeba pak se něco naučím,
Vstát a jít,
Životem,
Kam si usmyslím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama