Únor 2015

Prohráli jsme

21. února 2015 v 18:00 | Autor si vsadil na špatnou kartu |  Básně
S velkou radostí zničíš sám sebe,
Ve prospěch ostatních,
Svůj vlastí život si neceníš,
Nač, když není proč.

Víš, že věci se stanou,
Tak nějak průměrně,
ať s tebou,
Nebo i bez.

Jaký je záměr stvořitele,
Kam vede kroky naše,
Když já nevidím si ani na nos,
Zůstat stát,
A nikdo nevzpomene si.

Požíváme drog, substancí a alkoholu,
Není mezi námi smyslu,
Schovat se do života,
A nechtít ho prožít,
Och, jak si myslíme že jsme dekadentní.

Žijeme dávno utracené životy,
Na dluh a bez perspektiv,
Nikdo z nás,
Život,
Ne.

Prohráli jsme.



TA báseň

20. února 2015 v 23:26 | Autor není básník
Tu nejlepší moji báseň,
Nikdy jsi nečetla,
Nikdy jsem ti ji ani nedal číst.

Až jednoho dne,
Všechno pomine,
Ty najdeš klid a bezpečí,
Já až tu nebudu,
Nebo ne ve tvém životě,
Dám ti ji přečíst.

Vytištěnou knižně,
Odstavec na stranu,
Forma milující obsah,
Krásná sazba vyjadřující něhu,
Schovávající zlost a zmar.

Dostaneš ji anonymně poštou,
Ten největší uzel emocí,
Zlosti a zášti,
Milujícího smutku.

Chtěl bych ti předem říct,
Neboj, už je líp.

Přání

20. února 2015 v 23:09 | Autor je a není |  Básně
Sedet vedle tebe na kraji postele,
zazivat s tebou zaraky, jine stavy vedomi,
zit jen pro ten okamzik,
kdy muz je konecne cely a dospely.

Mit te tak po svem boku celou dobu,
treba by ze mne, a i z tebe,
vyrostl kompletne nekdo jiny.

Vyhlídky na budoucnost

17. února 2015 v 20:40 | Autor je pomalu starý |  NeBásně
Mám před sebou patnáct až dvacet let aktivního života.
Co všechno mám v téhle době stihnout?

Chtěl bych rodinu, abych zjistil, jaké je to být otcem a manželem, milovaným a milujícím. Mít a být oporou, předat svá zábavná fakta zase dál. Hrát si s legem, stavět hrady a vesmírné lodě.

Mít zážitky na které budu rád vzpomínat, navštívit co nejvíc zajímavých míst, smát se a zpívat, hrát si s hudbou a uměním.

Přít se o náboženství a politice, v diskuzích které nic neřeší. Něco změnit k lepšímu. Nechat si radit a občas poradit.

Nepřicházet o přátele, pravidelně se s nimi potkávat, mít rád ostatní lidi. Mít rád sám sebe.

...

Propadl jsem snu průměrného člověka, který míří za univerzálníma hodnotama.
Nevystupuju nijak z davu, nikam se neposouvám, neumím prodat to co umím, neb to neumím ani popsat. Nevím pořádně kdo jsem a kam mířím. Nevím kam bych mířit chtěl.

Jsem nikdo střední třídy,
Nikdo kdo propadnul životem do průměru,
Který žije pro žití jako takové,
Vedoucí jen ke smrti.

Absence klidu

17. února 2015 v 20:38 | Autor je bojácný |  Básně
Opuštěný ve měste,
Pátrá po lidech,
O kterých slyšel,
Že tu mají žít.

Probouzí se a usíná,
S pocity že sem nepatří,
Ve špatnou dobu na špatném místě,
Navíc a zbytečný.

Chytá se neexistujícich lián,
Klouže po rybníku společnosti,
Vůkol jen zmrzlá pustina duší,
Lidí se kterými si náhle nerozumí.

Neví na co se jich ptát,
Zapomněl mezi nimi žít,
Všichni jako by mluvili cizím jazykem,
Přímo za jeho zády.

Doufá, že tam někde venku,
Sedí v sudu mistr zenu,
Se všemi odpovědmi a znalostmi,
Jenž vodí lidi zpět k nim samým.

Uči ryby plavat,
Starce chodit,
Lidi mluvit,
A mně snad mne.

Najít sám sebe,
Mít sám sebe rád,
Umět se zeptat a zajímat se,
Sědet zas na chvíli s ostatními u jednoho stolu.

Bez stresu z toho co tam dělám,
Bez běsu z toho co říct,
Bez hrůzy z absence tématu,
Jen sedět, dýchat, a být s nimi.