Rok ostřejší jak pravdivá výtka

12. září 2014 v 20:11 | Autor už byl a teď není |  Básně
Nemám co psát,
Došel jsem na konec inspirace,
Světlo na konci tunelu,
Tam vlastně ani nebylo.

Ale tos věděl.

Všechno dobré,
I dobře skončí.

Prožiješ nejlepší rok svého života,
I když v detailech se to tak nezdá,
Vzpomínat na to budeš dlouho,
Sám, uvnitř,
s úsměvem i smutkem.

Občas nemohou ostatní pochopit,
Jak se věci mají,
U tebe v hlavě,
S tvým životem,
Lidmi kolem tebe.

Smutek a samota,
V nadbytku kolem,
Můžeš si vybrat kolik toho koupíš,
Smutek a samota ve slevě.

Skočil jsi z útesu do temného moře,
Cestou viděls slunce, duhu,
Roztrhal si duši i morálku,
Dopadnul do písku z tuzemáku.

Propil se a přestal,
Posadil a čekal,
osud příběh nějak dopíše,
Příliv tě třeba odnese.

Na širé moře emocí,
Kde chvílemi chceš zabít všechny,
Jindy zase sebe,
Ale nikdy ji.

Sám sobě se posmíváš a divíš,
Do slunce bez skurpulí hledíš,
"Spal mne na popel a roznes po světě,
Já nehnu se ani o píď!"

Slunce je stejně věčné a vytrvalé,
Jako pravda a dobrý pocit,
Nelituji ničeho,
Pokavad jsem žil.

Skončil můj pád,
Do hlubin temných,
Jen aby mně Slunce nad ránem,
Vrátilo zpět na hřeben útesu.

Sedím tam vedle ní,
Vyprávím ten prožitý sen.
Smějeme se vtipům,
Života i bytí.

Nové ráno začalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama