Srpen 2014

Podzim

26. srpna 2014 v 20:24 | Autor je Magor |  Básně
Podzimní splín,
Slz je pln,
Padají shora, z nebes,
Prináší sebou věci,
Co v duši ti zůstali.

A tak mlčky sedíš a koukáš do dáli,
Do ohnivé brány,
Do duši, do světa,
Tam kam se jiní raději nevydali.

Přemýšlet nad světem,
Životem,
Deštěm za krkem,
Ohněm v očích tvých,
Plamínek strachu a bázně.

Plamen s deštěm bojuje,
Ve smrtelném boji se svíjí,
Stejně jako tvoje myšlenky,
Na tvůj život.

Žil jsi a snad žít budeš,
Když ten déšť přežiješ,
K ohni jak k ženskému klínu se schovat,
Vzpomínky na jaro léto pochovat.

Přišel na tebe podzimní splín,
Slz tvých pln,
Otáčíš stránky své temné kroniky,
Neboj v zimně to bude mnohem horší.

Moderní tma

25. srpna 2014 v 21:15 | Autor je Magor |  Básně
Tma jako v jeskyni,
Moderní, protože na mne svítí obrazovka,
Jediný to zdroj světla,
Do temné duše mi snad nedosvítí.

Obklopuji se temnotou,
Stydím se světla,
Bojím se, že všichni na mne uvidí,
Že mám se proč schovávat.

Světlo internetu odrazí se mi ve tváři,
Nenese sebou dobré zprávy,
Koukám už hodinu na prázdné stránky,
Doufám že v nich najdu kousek spásy.

Nacházím jen brak a zmar,
Hnis a hlad,
Svět v kompletním rozkladu,
Kdy nic nemůže dobře dopadnout,
Západ jenž si šňupe apokalypsu,
Chudé kteří jedí kulky,
Bohaté kteří nic nevidí,
Lidi co neví sami co se sebou, natož s okolím.

Co sedí celé dny u obrazovek,
Sné o životě který neumí pak žít,
Doufají ve více peněz,
Namísto lepšího světa.

Zhyňme všichni na vlastní lhostejnost,
Neumíme si své existence vážit,
Kdybych dal na váhu vaši duši,
I ptačí pírko by bylo těžší.

Chybí nám podstata i smysl,
Zodpovědnost v práci,
Chuť udělat dobrou věc,
Jen chcem si nechat zaplatit.

Co všichni budete dělat s těmi penězi?
Kolik štěstí si za něj koupíte?
Kolik objeti vaše bezcenné papíry zaplatí?

Leda tak od kurvy,
Která obejme tak chladně,
Že i kuře z mrazáku je lepší.

Deprese

25. srpna 2014 v 19:08 | Autor je Magor |  Básně
Deprese nemá důvod,
Deprese nemá smysl,
Ona tady prostě s tebou je,
Táhne se za tebou jako puch z tvých ponožek,
Tahá tě za rukáv a říká
"Kašli na to,
Je to na nic,
Stejně tě nikdo nemá rád,
A pokud s tebou snad chtějí být,
Je to jen aby se ti mohli smát,
Nikam stejně nedojdeš,
Tak se sval a umři,
Klidně tady."

Deprese nepřijde protože chce,
Protože ji něco zavolá,
Ona tam prostě pořád je,
Schovaná,
Za tvými zády,
V tvém stínu je a čeká,
Až ji zase začneš naslouchat.

Žere duši,
Žere štěstí,
Nechce nic než své monology,
Své utrpení.

Nehledej na ní lék,
Žádný není,
Nehledej nůž,
Žádný nepomůže,
Hleď do západu slunce,
Hleď na dno sklenice,
Pak zvedni oči a usměj se,
Na lidí, na svět, na práci, na lásku, na nebe, na tebe, na sebe.
Vždycky jsou má světě lepší věci k dělání,
Než poslouchat depresi.

Jenže jak jednou zaslechneš ji,
Už nikdy přestaneš,
Je jak Siréna z bájí a pověstí,
Uslyšíš, podlehneš, ztroskotáš.
Dřív nebo později.