Duben 2014

A tebe už sex se mnou nebaví?

23. dubna 2014 v 21:35 | Autor je Magor |  NeBásně
Sedel na kraji sve postele ve ktere spala. Nevedel zda je nastvana, nebo ji to opravdu nevadi. Svet vubec nechce podlehat logice a citelnosti.

"Lide by si meli mezi sebou vice povidat" rikaval casto a rad, "vyresilo by to vsechny problemy sveta". Jenze nikdy do toho nevlozil myslenku, ze nekdy si budou muset povidat o necem takovem. Nikdo by nemel byt nucen o tom mluvit. Melo by to vsechno porad skvele fungovat. Jak moc by chtel.

"A tebe uz se mnou spat nebavi?" zeptala se nevinnym hlaskem.

V zivote muze je jen nekolik otazek, na ktere jakakoli akce kterou udela, znamena automaticky prohru. At rychlou ci pomalou. Tohle je jedna z nich. Neni spravna reakce, jen hromada tech spatnych, ze kterych si muz musi umet vybrat jaka zpusobi nejmene skod. Ach, kdyby tak umeli muzi cist zeny, a naopak!

"Bavi, moc, fakt. A mam te fakt rad!" rekl ve snaze o mily a nadseny hlas. "Tohle se fakt stava jenom obcas, no, a ted v posledni dobe casteji no." Neco takoveho nikdy nemuze vyjit z hrdla hladce, ne tak hladce jako vypousteli na sebe posledni dobou sirou protkana slova v hadkach a rozeprich. Jak snadno dsti siru na toho druheho za uplne drobnosti. Ze nevynese kos, ze prijde domu uz napita, ze neni doma co pit, ze dosli cigara, ze svet se toci a dalsi den zase vyjde slunce.

Rika se ze souziti dvou lidi je strasne tezky udel, tezsi nez Zeme na Atlasovych zadech, komplikovanejsi nez Minotauruv labyrint, a s vice nastrahami nez musel celit Indiana Jones. Nic se ale neblizi realite nezli prosty citat filozofa "Zit s nekym znamena zdvojnasobit sve povinnosti a zpolovicnit sva prava".

Koukala na nej dlouhym pronikavym pohledem, tim kterym zena dokaze muze svleci donaha, ten ktery umi pouzit vsechny zeny, jez nacapaly muze pri lzi. Ten ve kterem muz ma spatrit, ze ma posledni vteriny na pravdu nebo ze propadl hrdlem. A ona jim na nej hledela jiz dlouho. Az moc dlouho.

"Dobre. Ne. Nebavi. Sere mne to." Pravda se tak snadno pozna uz jen tim jak zni. Jako kdyz sasek zvazni a kladivo bouchne do zeleza.

"No co na mne koukas tak vyjevene? Vzdy ja te uz ani neznam! Nebavi te to co driv, na zadny normalni podnety nereagujes, nadrzena jses uplne jindy nez driv a aktivni jsi u toho jako umrlec!"

Cha, rika preci pravdu, tak to musi mit dopad. Ted se prece musi vsechno vyresit, ted si o tom promluvi. Rekne mu co se deje, ospravedlni se, vsechno se vysvetli, ze prece bere ty nove prasky a v praci take posledni dobou travi prilis casu.

"Vis mne to take uz nebavi. Ja bych chtela neco uplne jineho. No, ne chtela, ja to asi potrebuju." zacala se na koukat misto zeny holcicka, ktera nevi jak se spravne vyjadrit "potrebovala bych zazit neco vic, neco, jineho. Chtel by jsi neco vyzkouset?" Z holcicky je postupne rozskadlena divka, ktere zari oci.

"Eh. Proc ne.? A co mas presne na mysli?" pta se nejiste.

"Tady, sedni si naproti mne" a hlas ji pomalu chladne "a dej mi facku..."

Dloubu do salamu

10. dubna 2014 v 17:41 | Autor je Magor |  Básně
V tichu odtikávajících hodin,
Čekám na začátek našeho konce,
Dloubu přitom nožem,
Bezcílně do salámu.

Dloubu do našich srdci a myslí,
Přemýšlím nad pro a proti,
Zda být muž, či jen kluk,
Bezcílně dloubu do života.

Momenty chvilkového nadšený,
Střídavě hrůzy,
Běsy,
Děsy,
Kde jsi?

Kde jsem já, a proč tu jsem?
Kam chci dospět?
Chci já dospět?
Chci já?

Ve vší vážnosti této rozvahy,
Při zvažování všech možností,
Odpověďmi na otázky, "kde chci být za pár let?"

Nevím,
Strašně rád bych řekl jim i sobě.
Jsem rád kde jsem, jak jsem, i když to není dokonalé,
Táhněte do háje, já to tu mám rád. Ji rád.

Namísto toho říkám, co chtějí slyšet.
Sám tomu pomalu začínám věřit.
Že je to přeci skvělé a zázračné!
Svrab z toho bude.

Zpívám si sám sobě překrásně,
Ďábel se nesnaží,
Všichni svoje hlavy na špalek rádi dáme,
A kat už jen švihne si.

Vyhozený papír

9. dubna 2014 v 23:02 | Autor je Magor |  Básně
Příjemný pocit vyhozeného papíru,
Dokončeného úkolu,
Který nadále mysl netíží,
Duše o kousek lehčí.

Až je jednoho dne,
Všechny vyhodím,
Až žádný úkol mi nezbude,
Klid se ve mne rozlije.

Já se pak s hrdou tváří,
Životu do očí podívám,
Povídám,
Co máš tam dál?