Smích

31. srpna 2018 v 2:21 | Autor se nesměje |  Básně
Smích,
jak bodlina v těle,
jed rozlévá se.

Tvůj smích,
téma nevyřčené,
navždy promlčené.

Světla pouličních lamp,
hluk motorů,
snaží se mu utéct.

Nezní,
a přesto je slyšet,
jak burácení hromů.

Smích,
Tvůj smích,
už nikdy neodezní.
 

Peklo vidím

31. srpna 2018 v 2:17 | Autor není |  Básně
Peklo vidím,
kdykoliv kdy za zavřenými víčky,
podívám se sám do duše.

Tma,
bez plamenů,
jen ticho a prázdno.

Sám,
uprostřed sloupoví,
bez větru či života.

Opuštěný,
všude jen prach a zmar,
jsem tu první i poslední.

Nic,
bez času, bez cíle,
už žádná budoucnosti či minulost.

Vidím,
své štěstí na katafalku,
opředené zmarem a chybami.

Mlčím,
mezi vyřčenými větami,
do ticha křičím zlo.

Umírám,
bez síly, bez snahy,
nechráním sebe ani jiné.

Sám,
na místě posledním,

se prvním stávám.

Wake up. Live.

31. srpna 2018 v 2:04 | Autor tentokrat anglicky |  Básně
I got to wake up today,
I got to be a man.

I have things to do,
responsibilities.

In the morning put a mask on,
carry on.

Survive another day,
live fully for the others.

Be yourself,
work hard,
spend money,
live fully.

Fuck you all.
All of you.
The whole world.
That's fucking expecting something from me.

I am happy to be here,
even though I don't want to.

Leave me be,
let me leave.

I want to be happy,
just for another day.

No routine,
just happiness.

The fleeting moment of belonging,
the wonders of simple human touch,
the sense of future,
that can be lived.

Not just survived.

Nothing makes sense anymore.

There's nobody to be loved.

There is no reason.

To see tomorrow.

I will be there. But not me. Just my shell. Without a soul. Left to spend the day here, among you. While I will be free. Somewhere.
 


Tma kam se podívám

6. června 2018 v 23:27 | Autor neví kam dál |  Básně
Vidím tmu, slyším ticho.
Deprese sžírá štěstí.
Vzpomínky černají.
Budoucnost umřela.
A já s ní.
Nemám důvod.
Pro štěstí.
Pro život.
Ať už to skončí...

Sám

21. února 2018 v 0:37 | Autor je ... neví, kde, neví kým, ale není to hezký |  Básně
Být sám,
Žít sám,
Sám ve svém světě,
Sám svým sloupem.

Stůj,
Nikdo tě nepodrží,
Jen ty sám,
Zvedneš se z propastí.

Vzdals všechny ostatní,
Mžiky v životě,
Zapomenutá jména,
Už ani nevíš s kým jsi spal.

Koho jsi za poslední čas potkal,
Komu jsi udělal radost?
Je ti to jedno, nevíš,
Hlavně že sám žiješ.

Žádná tě ráno nebudí,
Kvůli žádné neupravuješ kalendář,
Kvůli nikomu neděláš rezervace,
Vaříš, žiješ, piješ pro jednoho.

"Kamarádi", se kterými se potkáš,
Nepoznají nikdy celý příběh,
Proč je tím zatěžovat,
Když s nimi teď můžeš pít na zapomnění.

Bez jejich vědomí.

Nikdo z nich ti stejně na oslavu,
Na pohřeb,
Na pomoc,
Nepřijde.

Bavíš všechny okolo,
Jen aby jsi schoval svoji temnotu,
Povídáš si se všemi,
Jen aby jsi neprolomil svoji samotu.

Navenek hrdinou,
Navenek komikem,
Navenek kdokoliv,
Uvtnitř nikdo.

Samota je kledbou,
Samotu sám jsi si vyzpíval,
Samota je pečetí,
Samota je steskem tvým.

Být nikdo je snadné,
Nebýt s nikým snazší,
Žit pro druhé,
Sám pro sebe,
Bez druhých,
Sám,
Tak si i umři sám.


Víš co ty,
Fatalisto,
Deprese,
Ohnutý hřbete.

Odlep zrak od asfaltu,
Zvedni zrak od neumytého nádobí,
Vyser se na očekáváni vztahů,
Sex není jen atletika.

Lide nejsou stroje,
Vztahy nejsou povinnosti a očekávání,
Rodina není jen historie,
Smrt není jen o konci.

Žít pro úsměv,
Pro radost,
Pro požitek,
Žit pro sebe.

Dělat si radost,
Pít,
Smát se,
Mít rád.

Miluju.
Miluju pár jiných.
I když k tomu nepotřebuji gratifikaci.
Občas i sám sebe poplácám po rameni.

Umíš na ramenou hory nosit,
Není záludnost co by tě zastavila,
Není nic co by tě nezajímalo,
Všechno by jsi umět chtěl.

Zná, umí, vymyslí, opraví,
všechno,
jen ne,

sebe.

Jiskra v oku

6. února 2018 v 12:41 | Autor je unavenej |  Básně
Jak boxer v posledním kole,
Jak válečník na kolenou,
Jak letec co ztratil kontrolu,

Sám sebe, loutku,
Držíš nad propastí,
Poslední výdech,

Divadlo,
Které žádný divák nevidí,
Poslední akt,

Tak klečíš,
V bahně, v dešti,
Oči sklopené do země,

Vzýváš ránu z milosti,
V prázdné aréně,

Světe! Zastav se!

...

Probůh,
Ďáble,
Kdokoliv,

Kdo stojíš nade mnou,
Sekej,
Teď!

Nečekej!

...

Ani sám tvůj popravčí,
Nikdo tu není,
Jen tvé ruce v hlíně zabořené,
Ramena svěšená,
Hlava síly zbavená,
Poslední jiskra v oku,

zhasíná.

Otázky na správnou cestu

23. ledna 2018 v 18:42 | Autor je bez odpovědí |  Básně
Dneska,
Dneska jsem vstával čtyři hodiny,
Kolik to bude zítra,
Šest, deset?

Kdy přijde ten den, kdy nevstanu vůbec.

----

Ruka se mi klepe,
Vždy tak jednou za čas,
Krve by se ve mne nedořezal.
Co až někdy nepřestane?

----

Následuj vlastní cestu,
Našlapuj opatrně,
Nenaslouchej vlastním démonům,
Neřiď se jejich radami,
Že konec je lepší než další krok,
Dívej se větru do tváře,
Bouři se směj,
Mračna na mysli,
Stačí pár kroků,
Správným směrem,

Zas chvíli nedoženou tě.

Prometheus

17. ledna 2018 v 0:58 | Autor je zničený |  Básně
Vždycky když už mám věci pod kontrolou,
Snad,
Připomene mi život co všechno jsem zanedbal.

Rozsekané zdraví,
Prastaré úkoly,
Sliby co jsem chtěl splnit.

Všechno zvládnu,
Zas napnu síly,
Těsně před porážkou poslední ryk.

Bude boj,
Neustále do kopce,

Tlačím kámen svůj.

Už zas

12. ledna 2018 v 13:09 | Autor není básník |  Básně
Už zas píšu špatné básně,
Svět se hroutí,
Chtěls být majákem,
Teď tě další vlna zvrhává,
Do temnot nočních hlubin,
Zhasínáš v záblescích vlastní snahy,
Už zas, probůh, proč.

K břehu daleko,
Vlny vysoké,
Síly málo,

Nikdo mne hledat nebude.

Tři ráno

13. prosince 2017 v 13:40 | Autor je unavený |  Básně
Žaludek se mi svírá,
Bolest hlavy,
V uchu píská.

Zas jsou tři ráno,
Už čtvrtý den,
Začnu dnes?


Černá díra v místě srdce,
Únavou pokleslá ramena.

Zkasané plachty života,
na moři možností.

Dřez plný nádobí,
už třetí týden, stejné.

Volání nouzové, neslyší,
nikdo nevysílá.


Svítání, stmívání, slunce, noc,
za špinavými okny jen kolotoč,
modrá prázdná obrazovka září,
do otupělých očí.

Nemám hlad,
musím něco sníst,

musím žít.

Kam dál