Až mne opustíš

15. července 2019 v 16:14 | Autor žije |  NeBásně
Až mne opustíš

Až mne opustíš, přesně vím co se stane. Nejprve se opiju. Hodně, hodně se opiju. Týden, dva, tři v čistém lihu, dokud nezačnu zapomínat. Dokud nezačne odházet bolest. Dokud mi nezačne být všechno jedno. Dokud nezačnu ztrácet sebe sama.

Pak se sbalím, hodím si mincí, a podle toho vyberu směr kudy se vydám. Půjdu. Prostě. Někam. Pryč. A budu hledat sebe sama. Budu si vzpomínat. Bude to bolet. Budu hledat Tebe.

Uvidím kam dojdu, jak daleko to zvládnu než se zhroutím, nebo zachráním. Uvidím co všechno přitom potkám. Lidi. Lahve. Srázy. Mosty. Řeky. Hřbitovy i kostely.

Nechám ten svět plynout kolem sebe. Stát za pohybu světa okolo. Sám, uprostřed davu, ničeho.

Sám.

Uvědomění si toho. Slova. Jednotky. Toho, že jsem daleko od domova. Od všeho. Od všeho co mi zůstalo. Od sebe. Od toho co mne činí být člověkem.

Budu unavený. Zničený. Zmláceny cestou. Potrhaný životem.

A pak, někdy, zase začnu žít.

Vrátím se a budu dál sám. Už napořád. Vzdám to. Budu jen žít a nic víc. Jíst, spát, pít. Něco dělat, aby za co bylo co jíst, kde spát a co pít na zapomnění toho všeho. Budu mluvit s lidmi, když oni budou chtít mluvit se mnou.

Budu strom v krajině, čekající na to, až ho pokácí.


Budu na tebe vzpomínat, budu si tě pamatovat, budu připíjet na tvé zdraví, na tvé štěstí. Budu žít. Jen ne žít.
 

Hleď

16. dubna 2019 v 22:59 | Autor kouká |  Básně
Podívej se jim do očí,
a uzříš jejich srdce.

Podívej se jim do tváře,
a uzříš jejich mysl.

Podívej se jim na ruce,
a hleď na jejich činy.

Podívej se na ně,
a uzři jejich pravdu.

V srdci, v mysli, v činech,
je schován jejich osud.

Vyber si, zda ten svůj,
s nimi propleteš.

Chlad srdce

6. března 2019 v 23:48 | Autor klesá |  Básně
Studí tě chlad tvého srdce,
jako kámen táhne tě ke dnu,
do bahna tvé duše,
pomalu klesáš.

Poslední bublinky života,
vznášejí se,
na hladinu,
kde ani vlnku nevytvoří.

Unaven a zbytečný,
vydecháš,
naposedy,
s úlevou končíš.

Tma zahalí tě,
proud odnese,
dál na širé moře,

dál od všeho.
 


Přátelé. Bývalí.

25. února 2019 v 20:56 | Autor zas něco řekl, co neměl |  Básně
Malá vítězství,
malé prohry,
cesty našich životů.

Ani slovo,
Ani pohled,
už pro sebe neexistujeme.

Přátelství začínají,
přátelství končí,
jen ticho zůstává.

A slova nevyřčená,
omluvy nevyslyšené,
už nelze nic vzít zpět.

Je konec,
zbyli dva neznámí,
se spoustou známých.

My best

19. února 2019 v 4:18 | Autor má už dávno spát |  Básně
I'm trying my best,
hoping it's enough.

Living to another day,
like there is tommorow.

Drinking whiskey at 4 am,
doubting my choices.

If there is a future for me,
I am here to see it,
till the end,
waiting for what's going to,
happen.

Půlden

18. prosince 2018 v 14:53 | Autor moc mele hubou |  Básně
Dej mi půlden,
Vyvraždím všechen cit v sobě,
K tobě,
Ke všem.

Zůstane mrtvá schránka,
Nic už víc nezkazím,
Odpuštění nehledám,
Odsouzen. Zastřelen.


Zase jsi to posral.

Smysl života

20. listopadu 2018 v 22:42 | Autor je v prdeli |  Básně
Smysl života se skrývá,
Zkouším se k němu propít,
Zloba ve mne,
Že jsem všechno promarnil,
Temnota v duši,
Všechno ztrácí význam,
Naštvaný,
Ruce v pěst,
Takhle jsem to nechtěl,
Čas,
Sakra,
Jak ho vrátit,
Jak se vzdát,
Jak bojovat,
Promarněno,
Prohráno,
Ne!
Doprdele zkurvený práce NE!
Takhle to přece neskončí!
Ne!
S hlavou v dlaních,
Ne,
...
Čeho se chytit?
Jak se nadechnout?
Jak nepromarnit více času?
...
Potřebuju obejmout,
Zhroutit se do klína,
Na chvíli se schovat před světem,
Zakotvit a nabrat sil.

Už nemůžu,
Nechte mne,
Nechci,
To,
Musím,

Nějak zvládnout.

Láhev heroismu

20. listopadu 2018 v 22:38 | Autor je Sysyfos |  Básně
Prochlastat se ke klidu,
uzřít dno láhve,
kde opravdu není řešení.

Klid, klid, klid,
mantra posledních dní.

Snaha na zádech odnést celý svět,
a zas zapomenout na sebe.

Hledání uznání,
heroickými činy.

Proč chodit po cestách,
kam nikdo jiný se neodváží?

Síla vůle,
silnější rozumu.

Jseš sám,
nezachraňuj rovnou celý svět.

Zkus nejdříve zachránit sám sebe.

Nebo alespoň spatřit,

světlo na konci tunelu.

Smích

31. srpna 2018 v 2:21 | Autor se nesměje |  Básně
Smích,
jak bodlina v těle,
jed rozlévá se.

Tvůj smích,
téma nevyřčené,
navždy promlčené.

Světla pouličních lamp,
hluk motorů,
snaží se mu utéct.

Nezní,
a přesto je slyšet,
jak burácení hromů.

Smích,
Tvůj smích,
už nikdy neodezní.

Peklo vidím

31. srpna 2018 v 2:17 | Autor není |  Básně
Peklo vidím,
kdykoliv kdy za zavřenými víčky,
podívám se sám do duše.

Tma,
bez plamenů,
jen ticho a prázdno.

Sám,
uprostřed sloupoví,
bez větru či života.

Opuštěný,
všude jen prach a zmar,
jsem tu první i poslední.

Nic,
bez času, bez cíle,
už žádná budoucnosti či minulost.

Vidím,
své štěstí na katafalku,
opředené zmarem a chybami.

Mlčím,
mezi vyřčenými větami,
do ticha křičím zlo.

Umírám,
bez síly, bez snahy,
nechráním sebe ani jiné.

Sám,
na místě posledním,

se prvním stávám.

Kam dál